Za pár týdnů se chystám na dovolenou a jelikož všechny zážitky z předchozích Itálií máme díky dědově zálibě v kamerování natočené, chtěla bych jít v jeho stopách a letos kandiduju na funkci hlavního dokumentátora ... jenže mi k úspěšnému zvolení a následnému vykonávání funkce chybí nástroj. Bystřejší už vědí, že mluvím o videokameře :D. A k výběru vhodné kamerky mi zase schází znalosti a -byť jen minimální- porozumění elektonice.

Nemá na tyhle technický vymoženosti někdo oko a poradil by mi? Sháním něco digitálního, menšího, ale s velkou pamětí a výdrží. Cenově atraktivního (tak do 3, 4 000 maximálně) a hlavně s hezkým obrazem i v nočních nesvětelných podmínkách. Existuje vůbec něco takovýho :D?

Paní profesorka na italštinu mi před čtrnásti dny dokázala, že něco jako je jistota vůbec neexistuje. Jsem jí za tu lekci docela vděčná -možná se mi tenhle poznatek bude jednou hodit :).

O programu na včerejší večer nebylo do poslední chvíle rozhodnuto. Měli jsme jet hrát do Horních Počernic divadelní představení, které je v repertoáru souboru už pár let. Jenže háček byl v tom, že se mělo uskutečnit ve venkovním divadle. Před lety jsme tam už jednou stejnou hru hráli a výsledek byl úžasný. Hra, ve které vystupuje jen hmyz do tamního prostředí sedne nádherně. Jenže na pátek byl hlášený déšť, a tak se do poslední chvilky nevědělo, jestli se vůbec někam pojede.

Už nějakou dobu jsem připomínala zaseknutý kolovrátek. Od doby, co jsem čirou náhodou zabruslila na blog někoho, kdo pěl ódy na praskací lak na nehty. Jako člověk, který si nehty nikdy moc nelakoval mě k němu táhla spíš zvědavost -vážně to může vypadat tak, jako na těch obrázcích?

Včerejší noc byla náročná. Jedna z mých nejhorších nočních můr se stala skutečností. Začnu od začátku -ať to nemáte přečtený za minutu.

Kolem půlnoci jsem usoudila, že je čas jít spát, když v 8 ráno vstávám a odkráčela do koupelny. Jenže to jsem ještě netušila, že i v okamžiku, kdy osprchovaná lezu do postele mám ke spánku daleko, protože ...

Před pěti minutama jsem si pořídila tak hodinku příšerný práce. A šlo to skoro samo. Jen tak si užívám nedělní nic nedělání a poslouchám písničky. Jak jsem si i tak dokázala přidělat práci? Muzika mě strhla a tak jsem udělal pohyb -né, tanec se tomu říkat nedá- a jak jsem se tak rozmáchla, podařilo se mi ze stolu srazit na zem velikou kupu sešitů a papírů, které až do dneška zabíraly místo na stole a netrpělivě čekaly, až se z nich začnu učit. No, teď překážejí na zemi ... budu to muset sesbírat, pročíst a roztřídit -hlavně matematika bude zápřah, jak přiřadím k papíru se začátkem příkladu ten se správným koncem? Ach jo, to jsem dneska vážně -vážně!- potřebovala ...

Taky bych to všechno mohla popadnou, vyhodit a najít si práci ... ? Zní to líp ... :D.

Rozhodla jsem se udělat remake (:D) pro většinu lidí známého optického klamu, který vám dá za úkol nalézt na obrázku pečlivě maskovanou kočku. Kdo by neznal, může si zkusit (hned první obrázek) -přiznám se, že mě dalo její hledání hodně práce :).

Pokud se vám podaří najít kočku na původním obrázku, určitě se zkuste podívat po koťátku na třech následujících fotkách -nebojte, je to o něco málo jednodušší ;-).

Fotky jsou seřazeny podle obtížnosti od nejlehčí, po nejtěžší. Kdo kotěcí slečnu najde nevyhraje nic, ale zato se alespoň pokochá :-). Tak do toho ...

Nejdřív originální a původní optický klam:

Poslední dobou jsem se zase vrátila ke starý droze. Když si sednu k televizi automaticky beru do ruky tužku a před sebe pokládám sešit se sudoku. A nejenom já. Mamka i její přítel ... všichni po večerech luštíme -jsme taková spořádaná rodina :D. Každý má svůj bloček a svoje oblíbený obtížnosti. Jen o propisky se pereme.

Klasický sudoku se po nějaký chvilce omrzí, takže jsem se začala seznamovat s kakuro a killery. Vážně jsme si padly do oka, jenže je to nedostatkový zboží. Prohrabala jsem krabici se starýma nedoluštěnýma sešitama všeho možnýho a objevila vydání z roku 2008, kde na mě čekalo 8 killerů natěšených na vyluštění. Probádala jsem se čísly ke konci a zjistila, že někde se stala chyba. Obvykle nepátrám co je kde špatně,ale nedalo mi to. Byla jsem jako detektiv a systematicky odhalila tiskovou chybu, dvě čtyřky v jednom čtverci. 

Řekla jsem si -dobře, aspoň jsem to nezvrtala já-, ke křížovce napsala: úplně blbá, reklamovat- (samozřejmě nechyběla kresbička myšky ... asi to jediný, co umím nakreslit) a přešla na kakuro. Ale pozor! I tady na mě vykoukla krásně vytištěná chyba. Naštěstí se ukázala hned po prvních číslech. Tak jsem sešit zahodila ...

Pointa? No, ne všude nějaká musí být .... :)

Dnešní den začal pořádnou dávkou vulgarismů z úst dvou středoškolsky povinných slečen ...

Tak nakonec trochu jiný titulek, než na jaký jsem v minulém článku poukazovala, ale přesto máme být na co hrdí. Čeští hráči ze sebe vydali maximum a domů dovezli krásný bronz. Přiznám se, že Slovensko mě překvapilo. Na mistrovství hráli skvěle a přesto, že náš tým v boji proti nim neuspěl, výhru nad Ruskem jsem jim opravdu přála. I když bez zlata, sehráli výborný zápas a neporaženému týmu odolávalo dlouho.

A kdo ví, třeba nás na příštím mistrovství čeká hra o titul mezi Slovenskem a Českem.  

Jak řekl mamky přítel: vlastně jsme zvítězili. Česko a Slovensko totiž z mistrovství odvážejí dvě madaile ... zatímco Rusko jen jednu -a já stejně upřednostňuju před zlatem stříbro :-).