Teď jsem dostala možnost vychválit se až do nebes a doufat, že to projde ... ale ať dělám, co dělám, pořád mě napadá jen: nedůvěřivá, náladová, u ničeho dlouho nevydrží, náladová, náladová ... :D.
Článek Noční můra skutečností
Komentáře k článku: Noční můra skutečností
tlapka: Neboj, nejsi sama. Já si z obdobného důvodu každý večer nahážu z postele všecko na podlahu, a každý polštář nebo deku pak pořádně vytřepu a pohledem zkontroluju z obou stran. Pak je naskládám na postel, znova zkontroluju a než si obleču pyžamo, vytřepu i jeho. A to jsem v posteli pavouka nikdy neměla... Doufám! 
nikaxxx: 
Tak to si možná ještě o kousek dál, než já . Já budu dělat prohlídky až od teď ... dřív jsem postel nekontrolovala -taky mě nenapadlo, že by se tam mohl zatoulat- ale když jsem to malý tělíčko zahlídla někde na stropě, tak jsem prostě jít spát nemohla ... protože když se zhasne, tak se přestane bát a půjde po mně
tlapka: Dneska asi nepůjdu spát, děkuju 
Tvůj blog se mi líbí, mohu si tě přidat do přátel? 
nikaxxx: Tak to promiň, ale musíme bejt realisti () - pavouci jsou a budou a jejich jediným údělem tady je znepříjemňovat nám život (a taky uměj skákat ...) .
Jasně, že můžeš (čti: budu nadšená)... jsem ráda, že se tu někomu líbí . Já tvůj blog znám už delší dobu (od pavučinovýho designu) a čtu tě ráda
tlapka: Už to máááááám! Nastavení -> moji přátelé. Tam jak se mění úvodní text a tak. 
nikaxxx: A já přihazuju a děkuju za všechny komentáře -i za budoucí doufám - hned se líp píše, když vím, že to někomu stojí za přečtení 
tlapka: To znám... vždycky mě vytočí, když mi naskočí návštěvnost o sto lidí, a přibudou dva komentáře. Na blogu je zpětná vazba to, co se mi líbí. Kdyby mi bylo fuk, jestli to někdo čte, tak si to píšu do wordu...
nikaxxx: Přesně tak, k tomu je deník jéžiš, těch jsem si psala ... vždycky mi to vydrželo tak týden, někdy dva a jednou jedinkrát asi půl roku 
. S komentáři je to zábavnější ...
A to jsem si o sobě vždycky myslela, že jsem introvert - no, budu to muset ještě přehodnotit
tlapka: Taky jsem jich pár měla. Jeden mám už třetím rokem, ale to není deník, spíš moje postřehy, plány a významné události a papíry... Ten se docela drží, no taky do něho píšu třeba jen jednou za měsíc.
marinka: Osobně mi pavouci nevadí, ale řekla bych, že nejsi až tak ojedinělej případ.
Jinak nějakou tu fóbii má asi každej.
Mě zas vadí, když jdeme spát, když v místnosti svítí jakýkoliv světýlko(nezhasnutá lampička, nabíječka na foťák nebo na mobil atd.).
nikaxxx: Světla mi dřív vůbec nevadila, dokonce jsem i byla zvyklá spát při zapnutý televizi, takže mi nevadil ani hluk, ale už pár let spím v pokoji bez televize a hodně se to změnilo. Teď mě vyruší i sebetišší zvuk
marinka: Jo, zvuky mě taky moc netěší, ale už to není fóbie. Jen mě prostě štvou. Světýlka nekompromisně likviduju(nabíječku překrývám tmavým tričkem, televizi a počítač vytahuju ze zásuvky atd).
Televize v ložnici je pro mě něco jako noční můra.