Kdyby před vás někdo položil tlustou, nepopsanou knihu, do který si můžete zapisovat, cokoli vás napadne - co by to bylo?

Po hektickém předvánočním čtvrtku, kdy jsem se nerozvážně rozhodla jet doladit dárky do Palladia -a kdy jsem byla skoro ušlapána běsnícím davem nebo unuděna kilometrovou frontou- jsem se rozhodla vysadit a do Vánoc nedělat už vůbec nic sresujícího. Dostala jsem chuť poprvé v životě upéct vlastní vánočku. Možná i naposledy.

Po mordování s těstem, které ne a ne vykynout

Už jste si někdy pohladili geparda?

Cestou na oslavu narozenin dvouleté -a úžasné- holčičky jsem zahlídla směrovku. Zvala nás k návštěvě zoo Chleby a nebyla bych to já, kdybych nezakňučela: "jé, pojedeme do zoo." Ano, zdá se to neuvěřitelný, ale opravdu mi už bylo dvacet :D. Samozřejmě jsme odbočili druhým směrem. Ani jsem nepočítala s jinou variantou.

Venku nám padají teplotní rekordy -což není nic pro mě, když chybí možnost hupsnout do vln a slané vody - a blog leží ladem. Tak přidám alespoň další animované dílko, které stojí za shlédnutí. Jestli se chcete dozvědět, jak dokáže touha po jídle ovlivnit mezilidské vzájemné vztahy, je tohle video přesně to, co potřebujete :-).

A nebojte, dopadne to dobře ...

Nechci nikoho stresovat, ale už je to tady. Nejhorší obavy se stávají skutečností. Pavoučí invaze právě nastala ....

Tak ještě jeden restík zkraje prázdnin, -který se zoufale třese na zveřejnění - a to sice návštěva zoo. A ne jen tak ledajaké, ale ...

Fotek z dovolené se letos moc neurodilo. Přesně deset. Může za to pokus o zajetí nové videokamery. Nakonec jsem žádnou sáhodlouze nevybírala, ale vlítla do elektra, popadla druhou nejlevnější a bylo to. A není ani tak špatná, jak jsem čekala :D.

Tak jsem zpátky z dovolené. Už druhým týdnem.

Přiznám, že mi chyběla chuť sednout k počítači a lámat si hlavu nad slovy, natož je dávat do souvislých vět. Článek jsem odkládala na týden, kdy si budu odkrucovat brigádu. Už je čtvrtek a článek pořád nikde ... ovšem vinu tentokrát svalím na pracovní počítač, který se mě rozhodl bojkovat a odmítá zpřístupnit textové pole, díky čemuž jsem nebyla schopna vložit na blog ani "ň"ani "n" ani nic. Ale přechytračila jsem ho a přemístila se k počítači, který je přístupný veřejnosti. Sice nemám takový rozhled, ani pohodlíčko v otáčecí židli, musím odbíhat pokaždé, když někdo přijde a trnu, kdy mi kdo zasedne místo a rozklikne rozepsaný článek, ale lepší, než nic :D.