Nikaxxx | Zoo Chleby

Už jste si někdy pohladili geparda?

Cestou na oslavu narozenin dvouleté -a úžasné- holčičky jsem zahlídla směrovku. Zvala nás k návštěvě zoo Chleby a nebyla bych to já, kdybych nezakňučela: "jé, pojedeme do zoo." Ano, zdá se to neuvěřitelný, ale opravdu mi už bylo dvacet :D. Samozřejmě jsme odbočili druhým směrem. Ani jsem nepočítala s jinou variantou.

Oslava se měla konat až po našem odjezdu, takže jsme jen strávili příjemný dopoledne v menším kruhu, asi šesti, lidí a stali se svědky popraskání tuctu balónků.

Cestou zpátky jsem už o zoo ani nemukla, přesto mamky přítel "špatně" odbočil a zastavil před ní. Moje překvapení bylo stejně obrovské jako radost. Zoo Chleby je spíš takový menší parčík, ale výběhy mají zajímavě zařízený. Gepard má například celý domeček, včetně postele se senem a ohlodanou kostrou kohosi.

Doslova jsem byla dostrkána do ohrady s kozama. Chtěla jsem je krmit -u pokladny zakoupenýma křupkama či čím- přes plot, ale nemám takovou sílu, takže jsem skončila na druhé straně. Kozy se strkaly jedna přes druhou, strhlo se několik bitek, jedna koza mi šlápla na nohu, druhá se mi snažila šlápnout až na ramena. Pytlík zobu zmizel během chvilky.

Kolem geparda jsme se ochomýtali zrovna v okamžiku, kdy dorazil pán a začal křičet: "za tři minuty pouštím ke gepardovi." Koukali jsme jako z jara, ale nešli nikam. Pán nelhal -i když mojí důvěru z počátku neměl- a přesně za tři minuty dorazil a svolal ke dveřím dámy. Chlapi měli smůlu, stejně jako děti, pokud rodiče nechtěli ze zoo odejít jen s dětskýma botičkama místo s celým potomkem. I do klece ke gepadovi jsem byla donucena vkročit. K šelmám mám respekt a pán ve mě nebudil zrovna pocit jistoty. Přesto jsem v tom nenechala mamku samotnou a sebrala odvahu.

Po krátké instruktáži: "hladit budete jen hlavu a záda" jsme se přiblížily. Gepard, vlastně tříletá gepardí slečna, klidně ležela a nechala se hladit. Dokonce nastartovala motor a zavrněla nám. Že se jednalo o něžné pohlaví bylo jasné v momentě, kdy návštěvnici ukradla kabelku a je mladá se poznalo zase podle ochoty vyměnit ji za plyšovýho tygříka. Ačkoli jsem čekala, že rukou zajedu do měkkoučkých chlupů, nestalo se. Její srst byla docela drsná, což je pro mě nový, úžasný poznatek. Mám i fotku, ale bohužel jen na mobilu, takže za moc nestojí.

Mamka si ke konci rozhodla jít gepardici pohladit ještě jednou a stála před ní v okamžiku, kdy dělník o výběh vedle pustil zbíječku. No, měla jsem trochu strach :D. Ale gepardice si jen sedla a ostražitě koukala. Všechny jsme se z výběhu vrátily v celku, bez chybějících částí těla a spokojené :-). Ohlodaný pán je i nadále bez společnosti.

Hodně času jsme strávili i koukáním na velký akvárko, kde plavaly všemožné druhy ryb. Spletla jsem si kapra se sumcem, na což nejsem pyšná. Ale na mou obranu: ten kapr byl obrovský a dost dlouho se neholil, protože měl vousy. Ale když jsem zahlídla opravdovýho sumce, málem jsem si dala facku.

Zoo to byla malinká, ale takový zážitek z žádné větší zoo nemám, takže jsem rozhodně ráda, že umím kňučet -a že má mamka (dobrý vkus) ochotného přítele :-).