Nikaxxx | Návrat do reality - muselo to přijít

Tak jsem zpátky z dovolené. Už druhým týdnem.

Přiznám, že mi chyběla chuť sednout k počítači a lámat si hlavu nad slovy, natož je dávat do souvislých vět. Článek jsem odkládala na týden, kdy si budu odkrucovat brigádu. Už je čtvrtek a článek pořád nikde ... ovšem vinu tentokrát svalím na pracovní počítač, který se mě rozhodl bojkovat a odmítá zpřístupnit textové pole, díky čemuž jsem nebyla schopna vložit na blog ani "ň"ani "n" ani nic. Ale přechytračila jsem ho a přemístila se k počítači, který je přístupný veřejnosti. Sice nemám takový rozhled, ani pohodlíčko v otáčecí židli, musím odbíhat pokaždé, když někdo přijde a trnu, kdy mi kdo zasedne místo a rozklikne rozepsaný článek, ale lepší, než nic :D.
Dovolená dopadla pohádkově, ve skutečnosti o mnoho lépe, než jsem si kdy troufla myslet. Hned po příjezdu nás uvítalo extrémné vedro, jaké jsem v Itálii snad ještě nezažila. Apartmán se díky němu stal skleníkem, venku se ani lísteček stromu se nepohnul. Ve velkém jsme všechny čtyři "trosečnice" pořídily vějíře za dvě eura - ty šťastnější z nás dokonce za euro - a mávaly, mávaly, mávaly až nám ruce odpadávaly. Sleník jsme opouštěly dopoledne a od moře se vracely až kolem půl osmé večer, protože tam se nesmírný žár dal vydržet -samotřejmě za cenu "menších" spálenin, i když jsem se nehnula ze stínu slunečníku. Ale nepovaly jsme se jen tak na pláži, naopak. Naatolily jsme přísný režim: každý den kolem 14 hodin nás už vyhlížela oblsluha plážové restaurace a automaticky nosila na stůl 3 kapučína, 3 půllitrovky vody a 3x vino bianco, jako příjemný bonus a letošní novinku dokonce i tác s malým občerstvením a všemožným mlsáním. Na takovou hostinu nám museli posrážet dva až tři stoly. Kapučínové pauzy soukromě nazývám siestou, kterou italové drží pravidelně. Vydržely jsme siestit, klábosit, popíjet a mlsat až dvě hodiny :).

Po třech dnech se vedra trochu uklidnila a nastoupily "normální" teploty - 35 ve stínu. A vlny. Konečně. Máchaly jsme se v moři jako prádlo a vlny si pořádně vychutnaly. Občas i doslova! Smíchem se nám podařilo prodloužit život alespoň o dobrých 5 let.

Titul za nejlepší den dovolené vyhrálo bezkonkurenčně pondělí. Objevily jsme totiž bar, kde barman -sympatickej, vtipnej a hezkej ... co víc si přát? - míchal poctivé koktejly. Navíc se oslavovaly narozeniny, takže dámská jízda se rozjela ve velkém.

Čtvrtek jsme si hodlaly okořenit a rozhodly se šlapat. Na šlapacím čtyřkole. Původní plán zněl jednoduše: zajet do vedlejšího městečka na trhy a zpátky. Jenže. Nedostaly jsme se ani přes most, vzdálený tak 300 metrů od půjčovny, protože jako další letošní novinka - už méně příjemná- na něm vyrostly betonové zarážky. A dojet tam po silnici nepřipadalo v úvahu, protože -jak se velice brzo ukázalo-  brzdy na čtyřkolech sice fungují, ale mají dlouhou brzdnou dráhu. Dost dlouhou brzdnou dráhu. Tak jsme se držely cyklostezky ... a i tak popošťouchaly celkem dost lidí. Nejvíc to odnesl pán, který nám skočil do cesty, otočil se zády, rozpažil a křičel: "stop, stop, bambino, bambino." Našemu křiku, že to nebrzdí nerozuměl, tak jsme se snažily kroutit volantem a nabourat jinam. Což se docela povedlo. Navíc těm jeho "bambínům" bylo minimálně přes dvacet. Takže vás vyzývám, mějte k takovým dopravním prostředkům respekt a neskákejte jim do cesty :D!

Dovolená utekla jako voda, možná rychleji. Jely jsme tři ženský, tři generace a perfektně jsme si vyšly vstří. Užily jsme si takovou dámskou jízdu, na kterou budu dlouho vzpomínat :).
Domů se mi -překvapivě (čti neironicky)- nechtělo, ale nekladla jsem odpor, protože dřív nebo později by mě z toho apartmánu stejně vyšťourali.
Cesta zpátky uběhla rychle a nebýt toho, že nám pustili v autobuse film Rrrr -existuje totiž už jen jeden horší film, který znám- , tak i příjemně.

Hned po návratu jsem nutila mamku a jejího přítele doklusat semnou ještě na pouť, která měla večer odjíždět. Cestou jsem sotva pletla nohama. Z únavy mě nadobro probral breakdance, díky kterému jsem vydržela vzhůru až do půlnoci. Po 18 hodinách v autobuse výkon, no ne?:) Navíc jsem z pouti -k všeobecné radosti- dotáhla další kabelku do sbírky. Ke spokojenosti mi to stačilo ...

Ale Itálii jsem nadobro neopustila. Dokopala jsem se k jazykovému kurzu a na svojí -zatím chabý- italštině pilně pracuju :).

Po dobu psaní tohoto článku nebylo nikomu ublíženo, ani vyhrožováno, neboť nepřišel jediný člověk, který by se mi pokusil zasednou místo :D.

A speciál pro tlapku: fotku pizzy bohužel nemám, jelikož jsme si udělaly čas jen na krájenou v den odjezdu a mě se -z neznámých důvodů- foťák ocitl na dně kufru. Ale vypadala božsky, hlavně kousek s rajčetem, mozzarelou, salátem a olivama ... netřeba říkat, že mi takto bohatý vršek dvakrát plácnul na stůl. No, útěchou mi je, že jsem nebyla jediná ... :D.