Začátek konce

Nechci nikoho stresovat, ale už je to tady. Nejhorší obavy se stávají skutečností. Pavoučí invaze právě nastala ....

... včera se mi zase propašoval do postele pavouk. Je mi jednadvacet a ještě před měsícem bych mohla prohlásit: "ne, nebojím se, že mi pavouk vleze až pod peřinu." Ale dnes? Spíš budu provádět oslavné tance v den, kdy osminohého nepřítele mezi lůžkovinami nezahlédnu.

No, řekněte ... dvakrát během tak krátké doby? To nemůže být náhoda ... kdo na to má mít nervy?

Ačkoli zdá se, že si zvykám. Tentokrát se nekonala půl hodinová analýza situace a rozbor následujícího postupu. Ten už totiž existoval. Ani nenásledovalo převlíkání peřin či spaní v teplákách ... stačilo schoulení do klubíčka a nezasáhnutí - žádnou částí těla- inkriminované místo.

I když už mám situaci -skoro- pod kontrolou, doufám, že to bylo naposledy.