Noční můra skutečností

Včerejší noc byla náročná. Jedna z mých nejhorších nočních můr se stala skutečností. Začnu od začátku -ať to nemáte přečtený za minutu.

Kolem půlnoci jsem usoudila, že je čas jít spát, když v 8 ráno vstávám a odkráčela do koupelny. Jenže to jsem ještě netušila, že i v okamžiku, kdy osprchovaná lezu do postele mám ke spánku daleko, protože ...

... koutkem oka jsem zahlédla pohyb a z postele zase vystřelila dřív, než mi mohlo dojít co to bylo. Ale na kotě to bylo malinký, takže zbývala poslední možnost. Pavouk.

Pro většinu normálních lidí by to znamelo odložení spánku o 5 minut -najít pavouka, vyhodit pavouka, usnout. Pro mě to byla akce na 45 minut. Jenom být v jedný místnosti s pavoukem -o kterým sice vím, že mi nic neudělá- ze mě udělá zneklidněnou a roztěkanou bytost. Takže mi hned blejsklo hlavou: Proboha, kde teď budu spát? Asi pět minut jsem vytěkaně stála nad postelí a zvažovala možnosti. Musím jít probudit přítele mamky, protože tohle v žádným případě nezvládnu - ale přece nejsem malá holka. Takže budu muset nadzvednout peřinu a nějak ho chytit. Nebo ... a to bude asi nejlepší ... si ustelu na zemi, v koupelně. Takže mi tohle běželo hlavou nějakou dobu, během který jsem začala hysterčit. Proboha, chováš se jako blázen, klid! Je to malinkej pavouk, musíš jít spát a v koupelně je zima! V duchu jsem na sebe řvala a dokázala se -jakž takž- uklidnit. Takže akce mohla pokračovat. 

Jak dostat pavouka z postele?

1) připravíte si koště s hodně dlouhou násadou

2) uklidníte se, nadechnete a odhrnete pokrývku

3) rychle přirazíte koště na pavouka a ještě rychleji koště odnesete za dveře, než se pavouk stihne ve štětinkách zorientovat a zaútočit. Snažte se u toho ječení omezit na minimum.

Takže takhle to proběhlo. Dokonce jsem neječela vůbec. Ale pozor - kdo by si myslel, že tím všechno končí, tak je na omylu. Přece si teď nemůžu lehnout na místo, kde se předtím roztahoval? Musím převlíknout peřiny. Ale vážně se mi chce spát, vyměním jenom prostěradlo. No jo, ale co když jsou pavouci i ve skříni? -Jo, jakmile vidim pavouky jsem paranoidní. Nakonec se moje dušička spokojila s prohrabáním celé postel a ujištěním, že žádný kamarády mi tam nenechal. A samozřejmě můj spací úbor tvořily džíny, ponožky a mikina, ani aby jedinej kousek kůže neležel na prostěradle. Peřiny jsem převlíkla až dneska ve 3. Usínání mi šlo ztěžka, protože mě pořád něco někde lechtalo a já se musela uklidňovat. Neblázni, žádnej pavouk už tu není. Nikde ti nic neleze ...

Myslete si, že jsem blázen -budete mít asi pravdu- ale já jsem na sebe byla hrdá. Pavouka jsem se zbavila a míra hysteřčení byla na minimu! Jenom doufám, že dneska se mi bude spát líp ...

Jediný člověk, který pochopí hrůzu celé situace a bude mu mě upřímně líto je asi dědova přítelkyně, která je na tom jako já, možná i hůř :-).

S pavouky si prostě nechci být blízká ... :-)