Po desáté před desátou ...

Dnešní den začal pořádnou dávkou vulgarismů z úst dvou středoškolsky povinných slečen ...

Vlastně začal o něco dřív -přesněji o posunutí budíku, o druhé posunutí budíku, o třetí posunutí budíku, o pomalé a vrávoravé vylezení z postele, o snahu udělat ze sebe během deseti minut člověka, o cestu k autobusu a o asi prvních 5 minut jízdy - dostatečně podrobné? :-)

Snažila jsem se dospat, co doma už nebylo možné a přitom v duchu omílala časování sloves Avere a Andare - mít a jít se mi z nějakého důvodu plete - když semnou doslova škubnul rozhovor dvou "něžných dívek" sedících za mnou.

Ačkoli nejsem přehnaně háklivá na slova tvrdšího rázu -v pokoji o samotě nadávám jako dlaždič, když se něco nedaří - na veřejnosti mi z pusy vyjdou jen málokdy. Kdybych měla přepsat rozhovor, který jsem dneska jako nezúčastněná posluchačka vyslechla, musela bych každé třetí slovo vypípnout.

Asi takhle: Teda my jsme *píp", mohly jsme jet dřív. No jo, ale Láďa to je *píp*. No a jakej *píp* je teprve Mirek. To máš pravdu, to je pořádnej *píp*. Hele ty teď kluků sice máš víc, ale častějc si "píp" já. A tak dále a tak dále celou hodinku a půl. Jen upozorňuju, že za píp se nedosazuje dobytek, nýbrž těžší kalibr. A jako malinkou třešničku na dortu jedna klásobící slečna neustále žvýkala s otevřenou pusou a mlaskala takovým způsobem, že to muselo být slyšet až ven. Dámám se povedlo získat si -rádoby - nenápadnou pozornost celého autobusu ...

Donutilo mě to přemýšlet ... po dlouhé době :D. Jsem já tolik staromódní, že mi to vůbec přišlo hnusný a nepatřičný? Nebo ony předběhly dnešní dobu o pár let?

Za normálních okolností bych článek na tohle téma nesepisovala, ale táhlo mě to ke klávesnici jako vosu na med ... a jiné téma na obzoru nebylo. O tom, jak nečekaný závěr měla zkouška z italštiny se rozepíšu zase příště ... ať se mám na co těšit! :-)

PS: další nedůležitá informace:

Právě teď mě ke všemu rozbolela hlava ...

:-)