Poslední dobou jsem se zase vrátila ke starý droze. Když si sednu k televizi automaticky beru do ruky tužku a před sebe pokládám sešit se sudoku. A nejenom já. Mamka i její přítel ... všichni po večerech luštíme -jsme taková spořádaná rodina :D. Každý má svůj bloček a svoje oblíbený obtížnosti. Jen o propisky se pereme.

Klasický sudoku se po nějaký chvilce omrzí, takže jsem se začala seznamovat s kakuro a killery. Vážně jsme si padly do oka, jenže je to nedostatkový zboží. Prohrabala jsem krabici se starýma nedoluštěnýma sešitama všeho možnýho a objevila vydání z roku 2008, kde na mě čekalo 8 killerů natěšených na vyluštění. Probádala jsem se čísly ke konci a zjistila, že někde se stala chyba. Obvykle nepátrám co je kde špatně,ale nedalo mi to. Byla jsem jako detektiv a systematicky odhalila tiskovou chybu, dvě čtyřky v jednom čtverci. 

Řekla jsem si -dobře, aspoň jsem to nezvrtala já-, ke křížovce napsala: úplně blbá, reklamovat- (samozřejmě nechyběla kresbička myšky ... asi to jediný, co umím nakreslit) a přešla na kakuro. Ale pozor! I tady na mě vykoukla krásně vytištěná chyba. Naštěstí se ukázala hned po prvních číslech. Tak jsem sešit zahodila ...

Pointa? No, ne všude nějaká musí být .... :)

Dnešní den začal pořádnou dávkou vulgarismů z úst dvou středoškolsky povinných slečen ...

Tak nakonec trochu jiný titulek, než na jaký jsem v minulém článku poukazovala, ale přesto máme být na co hrdí. Čeští hráči ze sebe vydali maximum a domů dovezli krásný bronz. Přiznám se, že Slovensko mě překvapilo. Na mistrovství hráli skvěle a přesto, že náš tým v boji proti nim neuspěl, výhru nad Ruskem jsem jim opravdu přála. I když bez zlata, sehráli výborný zápas a neporaženému týmu odolávalo dlouho.

A kdo ví, třeba nás na příštím mistrovství čeká hra o titul mezi Slovenskem a Českem.  

Jak řekl mamky přítel: vlastně jsme zvítězili. Česko a Slovensko totiž z mistrovství odvážejí dvě madaile ... zatímco Rusko jen jednu -a já stejně upřednostňuju před zlatem stříbro :-). 

Přiznám se, že jsem dneska byla skeptická. Do hokejového rozstřelu s týmem, který nás už jednou slupnou jako malinu jsem nešla zrovna s vidinou vítězství. Bohatě by mi stačilo, kdyby "kluci" hráli jako o život a Švédům ukázali, že se nedají tak snadno. Snad proto jsem z výhry tak nadšená :-). Zápas byl ... -jak to říct nejlépe - vyčerpávající a plný emocí. Nejlepší. Do poslední chvíle napínavý. 

Ale největší radost mám z gólu, který skončil v soupeřově brance pár sekund před koncem. Jak hezky jim Michálek vrátil nepříjemný zakončení druhé třetiny. Já vím, oplatky se nepečou, ale chutnaj tak sladce ... 

Na teorii mamčinýho přítele -nestává se, že by jeden den tým porazil druhý dvakrát na jednom mistrovství - asi vážně něco je. Vezměte si třeba Kanadu a Slovensko. To byl nečekaný obrat. Díky němu bude sobotní zápas stát za to ... už teď se na něj psychicky připravuju. Ale kdo za mě v pondělí udělá tu zkoušku? Co? Nabídky do komentářů ... samo se to nesloží :D. 

Někdy po víkendu napíšu už poslední článek s hokejovým obsahem a zase dám na rok pokoj ... doufejme, že titulek bude znít: Jsme mistři!Už nás nikdo nezastaví ... :-)

Hezky fanděte!

Zítra naše hokejisty čeká asi nejnáročnější a nejdůležitější zápas na letošním mistrovství. Doufám, že je neopustí zápal, jaký ukázali ve dvou posledních zápasech, protože to nám dá alespoň šanci znepříjemnit Švědům devadesát minut života.

Máme tři nové přírůstky. Do naší rodiny se vplížily v pátek - náhle a bez předchozího varování. Když si vzpomenu, že mě o ně moje lenost málem připravila ...

Řeč je -asi nečekaně - jenom o botách :-). V našem menším městečku se čas od času koná výprodej bot, které si nikdo nekoupil -chudinky. Mamka mě polovinu čtvrtka přemlouvala, abych se tam šla tentokrát podívat s ní. Jelikož na boty až tak nejsem -já jsem v naší rodině spíš přes kabelky :D - nechtělo se mi. Dokonce jsem i protestovala a přesvědčovala sebe i mamku, že na mojí malou nožku -velikost 42 - tam boty stejně nabízet nebudou. Ale, světe div se, nabízeli. Odpůrci malicherných článků už nemusí číst dál :-).

Před nedávnem -no, nedávnem, budou to dva roky -jsem se s mamkou vypravila na městskou pouť. V záplavě všech možných stánků s věcmi, které jsou k vidění na každém rohu, mě jeden dokázal upoutat. Majitel totiž prodával, mimo jiné, ježkovy voči. Termín "ježkovy voči" každý zná a čas od času používá. Ale jak takový voči ježka vlastně vypadají? Jsou vykulené nebo spíš zapadlé? S viditelným žilkováním? Mají matnou barvu nebo jsou průhledné? 

Ještě, že se našel někdo, kdo mě poučil. Udělal na mě takový dojem, že jsem si prostě jeden pár vočí musela koupit. A i když nebylo jednoduché zvyknout si na ně, teď už si nedokážu představit, že by na poličce neležely -přitahují zraky všech návštěv a je o ně zájem.

Pokud se na to cítíte, koukněte do celého článku a sami si na ježkovy voči udělejte názor. A pokud se na to necítíte, tak taky, čistě pro jistotu ;-).

Kdepak, není nad to, když je člověk doma a nemá do čeho píchnout :D. Rozhodla jsem se uspořádat, probrat, vyházet a uklidit skříňku, ve který zabírají místo ještě i zpracovaný maturitní otázky, i když jsem se zapřísáhla, že hned po maturitě půjdou do koše nebo alespoň k babičce ... a taky asi 4 starý peněženky z mých mladších let. Díky dnešnímu aktivnímu přístupu k uklízení jsem teď bohatší přesně ...

Ráno jsem vstala plná energie a nápadů. Což je zvláštní, protože usnout se mi podařilo v půl 3. Celou, přes hodinu dlouhou, cestu zapařeným, nacpaným a vzduchu postrádajícím autobuse se mi hlavou honil jeden nápad na článek za druhým. Skoro jsem se i těšila i na hodinové pauzy mezi přednáškama. Idylická představa, že si najdu klidné místečko v chladném koutku a sepíšu svoje zajímavé úžasné originální dechberoucí nepostradatelné,  myšlenky se zhroutila v okamžiku vstupu do budovy hrůzy - jak ji počínaje dneškem nazývám.

První máj - lásky čas. Pro někoho prostě jen den, kdy si může pospat a opočinout od školy nebo práce :-). Tenhle rok (stejně jako předchozí) se řadím ke druhé skupině - vlastně ani tam ne, protože úterky mívám tenhle semestr volno. Má drahá druhá polovička opět nenašla chuť čas - "navíc jsme spolu přece byli o víkendu, ne?" - postarat se o to, abych zkrásněla - ne, že by se mi to nehodilo. Tak budu doufat, že mi projde políbení pod rozkvetlou třešní na druhého máje. Co myslíte, mám nějakou šanci? :-)

Už zbývá jenom najít třešeň ...