Člověk míní ...

Ráno jsem vstala plná energie a nápadů. Což je zvláštní, protože usnout se mi podařilo v půl 3. Celou, přes hodinu dlouhou, cestu zapařeným, nacpaným a vzduchu postrádajícím autobuse se mi hlavou honil jeden nápad na článek za druhým. Skoro jsem se i těšila i na hodinové pauzy mezi přednáškama. Idylická představa, že si najdu klidné místečko v chladném koutku a sepíšu svoje zajímavé úžasné originální dechberoucí nepostradatelné,  myšlenky se zhroutila v okamžiku vstupu do budovy hrůzy - jak ji počínaje dneškem nazývám.

Našla jsem svoje jméno na seznamu hříšníků, kteří se mají dostavit k vyšší moci a odčinit svoje prohřešky. Nechápala jsem jaké, ale budiž, zajdu tam, někdo mi to určitě rád poví :-). Cedulka na dveřích oné vyšší moci hlásala, že konzultační hodiny skončily - před 10 minutama. I když vím, jak si vyšší moc zakládá na přesnosti, vešla jsem dovnitř, vyslechla si přednášku a pak už jen děkovala za ochotu.

Zádrhel byl ve volitelných předmětech, konkrétně v jazyku.

Vsuvka pro lepší vcítění do děje: celé moje studium je od začátku opřádáno jednou administrativní chybou (a ne zrovna malou, díky které mám před sebou nesplnitelnou, hrůzu nahánějící zkoušku z matematiky) a pak spoustou vzájemně si protiřečících vyšších mocí ze všech možných fakult. Stručný příklad:

"Dobrý den, potřebuji se zapsat na kurz."

"Ročník?"

"Jsem v prvním, ale opakuju, protože ... (bla, bla, zdlouhavé vysvětlení)

"Tak to se Vás kurz už netýká, to jsme zrušili."

"Ale já  to mám v indexu a musím to splnit."

... zdlouhavé přesvědčování cizí vyšší moci,  ať mě zapíše ...nezabralo, po deseti minutách jsem byla taktně, ale rázně vyhozena na chodbu.  Ale protože červíček pochybnosti hlodal, zašla jsem za svojí vyšší mocí ...

"Cože? Co to je za nesmysl? Pro Vás to platí pořád dál ..." a tak dále a tak dále, běhání, běhání, zařizování, vyřizování, počátky mého šílenství :-).

Konec vsuvky

Zádrhel byl ve volených předmětech, konkrétně v jazyku. Zádrhel vytvořený díky neustálým změnám a z velké části i na radu mé vlastní vyšší moci, kterou jsem dostala před rokem. Popisovat celý proces dneska nezvládnu, stačí, že už jsem to vysvětlovala 3x. Prostě následovalo další běhání, vyřizování, modlení a plazení -právě v těch volných hodinkách, na který jsme se tolik těšila ...

Podstatné je, že kromě zoufalého, ubrečeného, na pokraji šílenství vykonaného telefonního hovoru domů mamince (postěžovat si na zdejší administrativu a "výborně" fungující komunikační kanály po celé škole jsem si prostě musela :D) se mi podařilo onen zádrhel vyřešit. A jako bonus - pocit šílenství se vytrácí.

Já mám prostě štěstí. Jsem si naprosto jistá, že všechny malé problémky a špatné rady jsem vyžrala sama, aby na ostatní nezbylo ... kéž by se teď už nic dalšího nevyvrbilo, ale pravděpodobnost je malá -jsem přeci životní klikař, v podstatě na začátku studia :-)

Tak a teď už jedu domů a týden se v Praze neukážu ... :D.