Kdyby před vás někdo položil tlustou, nepopsanou knihu, do který si můžete zapisovat, cokoli vás napadne - co by to bylo?

Po hektickém předvánočním čtvrtku, kdy jsem se nerozvážně rozhodla jet doladit dárky do Palladia -a kdy jsem byla skoro ušlapána běsnícím davem nebo unuděna kilometrovou frontou- jsem se rozhodla vysadit a do Vánoc nedělat už vůbec nic sresujícího. Dostala jsem chuť poprvé v životě upéct vlastní vánočku. Možná i naposledy.

Po mordování s těstem, které ne a ne vykynout

Už jste si někdy pohladili geparda?

Cestou na oslavu narozenin dvouleté -a úžasné- holčičky jsem zahlídla směrovku. Zvala nás k návštěvě zoo Chleby a nebyla bych to já, kdybych nezakňučela: "jé, pojedeme do zoo." Ano, zdá se to neuvěřitelný, ale opravdu mi už bylo dvacet :D. Samozřejmě jsme odbočili druhým směrem. Ani jsem nepočítala s jinou variantou.

Nechci nikoho stresovat, ale už je to tady. Nejhorší obavy se stávají skutečností. Pavoučí invaze právě nastala ....

Fotek z dovolené se letos moc neurodilo. Přesně deset. Může za to pokus o zajetí nové videokamery. Nakonec jsem žádnou sáhodlouze nevybírala, ale vlítla do elektra, popadla druhou nejlevnější a bylo to. A není ani tak špatná, jak jsem čekala :D.

Tak jsem zpátky z dovolené. Už druhým týdnem.

Přiznám, že mi chyběla chuť sednout k počítači a lámat si hlavu nad slovy, natož je dávat do souvislých vět. Článek jsem odkládala na týden, kdy si budu odkrucovat brigádu. Už je čtvrtek a článek pořád nikde ... ovšem vinu tentokrát svalím na pracovní počítač, který se mě rozhodl bojkovat a odmítá zpřístupnit textové pole, díky čemuž jsem nebyla schopna vložit na blog ani "ň"ani "n" ani nic. Ale přechytračila jsem ho a přemístila se k počítači, který je přístupný veřejnosti. Sice nemám takový rozhled, ani pohodlíčko v otáčecí židli, musím odbíhat pokaždé, když někdo přijde a trnu, kdy mi kdo zasedne místo a rozklikne rozepsaný článek, ale lepší, než nic :D.

... ale to mě nemůže zastavit. Zítra mě čeká odjezd, úspěšně dobalit se mi podařilo před pěti minutami. No, úspěšně ... zítra mě ještě čeká uspořádání tašky do autobusu a doplnění v současnosti mokrýho trička do kufru. Jestli nezapomenu nic doma, tak se budu hodně divit ...

Blog se na relativně dlouhou dobu odmlčel. Sám ne, trochu jsem mu v tom pomohla. Ale naštěstí to mám na co svést ... :)