Italský blázinec

Mívám různé sny. Někdy jsou tak úžasné, že po probuzení znovu zavřu oči a doufám, že navážu. Jindy se probouzím, ztěžka oddychuju a jsem vážně nadšená, že realita je jiná. Dnešní sen mě pobavil. Někdy by mě vážně zajímal výklad snů ... :-)

Byla jsem na dovolené v Itálii. S mamkou, jejím přítelem a ještě nějakou kamarádkou, kterou ve skutečném životě nemám. Podařilo se mi přemluvit přítele, aby za mnou na jeden den přijel. Těšila jsem se, jak vyrazíme na večeři a užijeme si tu romatiku, jenže ... dorazil a mě si moc nevšímal. Jeho pozornost upoutal nábytek. Všechny skříňky začal rozmontovávat, rozebírat a zkoumat. Druhý den samozřejmě odjel, ale nábytek nechal rozebraný. Na jiných místech, bez držáků a kolejniček.  Brala jsem jako samozřejmost, že dorazí ještě jednou a dá všechno do pořádku, ale vedlo to jen k šílený hádce. Křičel na mě do telefonu. Vyčítal mi, že kvůli mě se táhnul tak daleko a ani jsem mu za to nepoděkovala. Nakonec jsem ho udolala argumenty a neochotně souhlasil, že dorazí. Ale byl tak naštvaný.

Všechno jsem podrobně probírala s mamčiným přítelem, který byl na mojí straně. "Přece ten nábytek rozebral a my na dovolený nemáme ani šroubovák, prostě nic, abychom to dali do pořádku sami. Je tak sobeckej a nezodpovědnej! Navíc s tebou ani nikam nešel, zase nic nepodniknul."

Pak jsem ale povolila. Došlo mi, že je to opravdu daleko a nenutila ho, aby dorazil. Chtěla jsem asi vypadat soběstatečně. V plánu bylo večer někde šroubovák sehnat.

Jiný den se konalo něco jako rozlučková akce. Probíhalo to v obrovské tělocvičně a bylo tam několik lidí, které jsem znala. Kolegyně mamky z práce, kamarádka z dětství, spolužák z prvních pěti tříd a kluk, který se mi ve dvanácti hrozně líbil. Moderátor vyhlásil, že začíná další kolo hry. Moc ráda jsem se zúčastnila :-). Bylo to něco mezi vybíjenou  a vlkem chytajícím ovečky. Běhalo se ze strany na stranu a někdo měl za úkol předat babu dál dotykem nebo trefením míčem. Hrozně mě to bavilo a babu jsem měla skoro pořád. Pak přišel nový prvek hry a sice "rytmické bubny". Nějaká ženská začala bubnovat a cílem bylo vyběhnout po točitých schodech-které v tělocvičně nechyběly a sahaly do pořádné výšky- na malou plošinku, kam se vešli max. 3 lidé, finalisti. Bylo to šílený, lidi se strkali, mlátili kolem sebe. Dokonce jsem se praštila do zubů o zábradlí -protože by to nebyl můj sen, kdyby se do něj nezapletla šílená bolest zubů - ale na plošinu jsem se hrdě probojovala. Poražení si posedali kolem na tribuny a další židličky a my vítězové šli na slovíčko s moderátorem, ze kterého měl vyjít vítěz. Taková improvizovaná talkshow, která měla za hlavní cíl všechny kolem bavit.

Během celých rozhovorů jsem se pořád držela za pusu, protože se mi po setkání se zábrádlím vytvořila boule na dásni, která příšerně bolela. Přesto mi to celkem šlo a lidi se mým výrokům smáli. Skočila jsem soupeřovi do řeči, když říkal: "Ta holka pro mě není konkurence, ani si nepamatuju její jméno." Pronesla jsem poznámku, která publikum pobavila. Pak přišla řada na rozhovor semnou. Pamatuji si jen, jak se mě moderátor zeptal na tu bouli a já pronesla: "Přesně tak. Výhru si přeju moc. Nasadila jsem pro ni i svoji tvář, teď už mě nic nezastaví." a hrozně oslnivě jsem se u toho usmívala. Divákům jsem se nejvíc líbila já :-).

Probudila jsem se v okamžiku, kdy začala startovat jiná akce a já lítala po place a snažila se najít zrdravotnici. Celá pusa mě bolela, přes bouli nešla ani zavřít.

Hned po probuzení jsem jazykem prozkoumala všechny dásně a zuby, abych se přesvědčila, že i tentokrát mě ve skutečnosti nebolí nic :-).